AirsoftGuns s.r.o.
Radiostanice RF-10
07. 09. 2006Komunikace v týmu je jedna z velice důležitých součástí taktiky. Bez komunikace by bylo zbytečné zakládat týmy, protože většina umí bojovat na vlastní pěst a nejspíš i ví, jak je to ve většině situací nevýhodné...
Komunikace v boji i v životě se dělí na neverbální a verbální. Mezi neverbální patří různé posunky, znaky a zvukové či světelné signály. Verbální komunikace však jednodušším způsobem přenese mnohem více informací a tak přichází ke slovu radiokomunikace.
V airsoftu se s radiokomunikací určitě začínalo brzy i přes různé technické problémy. Prvními radiostanicemi, které se na akcích objevovaly byly takzvané CB (občanské stanice). Ty mají spoustu výhod, ale v airsoftu se zákonitě musí projevovat spíše jejich nevýhody – zabírají celkem dost místa, spojení není zrovna ideální, pracují na kmitočtu 26-27 MHz (občanské pásmo), který se nešíří zrovna ideálně a navíc trpí (hlavně v létě) na odrazy rádiových vln od ionosféry.
Poté se objevily stanice PMR 446, které nebylo možno dříve používat. Jejich jednoduchá dostupnost z nich dělá ideální radiostanici pro airsoft – jenže ouha. Tyto stanice pracují jen na osmi kanálech a neexistuje žádné kódování (CTCSS a DCS jsou kódováním pouze pro nerušený provoz, takže vás nikdo neotravuje, ale vše je slyšet), takže odposlech je dílem okamžiku (i díky použití skenování) a jejich dosah není zas o tolik lepší než u CB. Nicméně jsou skvělým komunikačním prostředkem uvnitř družstva díky jejich velikosti, jednoduchosti, ceně a díky možnosti připojit spoustu typů náhlavních souprav.
V poslední době se začínají v hojném počtu objevovat vyřazené vojenské radiostanice RF-10, které jsou skvělým doplňkem k PMR a zajišťují tak spojení na úrovni četa - družstvo. Tato radiostanice byla vyvinuta na přelomu 60. a 70. let českou firmou Tesla Pardubice a nahrazovala zastaralou radiostanici typu R-109. Byla vyráběna až do osmdesátých let a bylo jich vyrobeno přes 30 tisíc kusů. Na svou dobu to byla velice moderní radiostanice a říká se, že většině parametrů předčila radiostanice používané tehdy naším "kapitalistickým nepřítelem". Pro své malé rozměry a váhu se nestala pouze osobní radiostanicí, ale montovala se i do automobilů a společně se skříňkou byla používaná jako základová stanice. Až v 90. letech byla nahrazena novou radiostanicí RF-13 Radmila.
 |
| Akumulátorová skříň radiostanice. |
Když jsem se poprvé stal radistou našeho družstva a dostal se mi tenhle "krám" pod ruce, myslel jsem si svoje. Radiostanice vypadala jako by ji zrovna někdo vytáhl z archívu technického muzea a téměř propagandistický nápis "Pozor nepřítel naslouchá" mou domněnku jen potvrzoval. Poté co jsem prošel instruktáží pro radisty jsem obdržel pogumovanou brašnu a v ní popruhy, návod k použití, samotnou radiostanici s akumulátorem a tři druhy antén (ve skutečnosti existují čtyři).
Také jsem obdržel náhradní akumulátor, na který bohužel není v brašně místo a tak jsem ho musel přibalit do svého buttpacku. Zprovoznění radiostanice a její ovládání je velice snadné, aby jej zvládl opravdu každý. Navíc veškeré kompletující díly jsou "blbuvzdorné", takže pasují jen tam kam mají a jdou zastrčit na správné místo normální silou. Zespoda těla radiostanice připojíme akumulátor. Zde se projeví první "blbuvzdornost" – pokud by jste chtěli akumulátor zasunout obráceně a přepólovat tak napětí, tak vám to nepůjde. Stanici vložíme do brašny a skrz díry ve víku brašny připojíme sluchátko.
 |
| Komplet RF-10. |
Nyní je čas na rozhodnutí, která anténa bude pro nás nejvhodnější. Na výběr jsou čtyři:
1) krátká prutová – délka 0,5 m; dosah by měl být něco kolem těch 2 km (jako vždy záleží hodně na terénu)
2) dlouhá prutová – délka 1,5 m; dosah asi tak 5 km
3) závěsná – délka 5 m; je ji třeba zavěsit, takže nemůžete se stanicí chodit; dosah asi 10 km
4) směrová – délka 30 m; na první pohled stejná jako závěsná, ale rozdvojuje se a je potřeba určit směr vysílání; dá se dosáhnout spojení až na 20 – 30 km
Další anténou, která se dá k této radiostanici připojit je vozidlová – to jsem nikdy neviděl, ale na instruktáži bylo řečeno, že ve vozidle je konektor, který se napíchne do stejné zdířky jako závěsná a směrová anténa.
Takže pro naši pohyblivou hlídku jsem vybral dlouhou prutovou anténu, kterou jsem nasadil do zdířky a utáhl matičku. Hned dalším opatřením bylo to, že jsem jí pomocí smotání a izolepy zkrátil, protože jsem s ní dost ohrožoval své spolubojovníky.
Dalším úkonem je navolení frekvence, které se provádí třemi otočnými knoflíky – první volí MHz po jednotkách, druhým kHz po stovkách a třetím kHz po pětadvacítkách. Rozsah radiostanice je 44 – 53 MHz a z toho plyne jedna obrovská výhoda. I kdyby na akci měl protivník stejnou radiostanici (jako že se to stává čím dál tím častěji), tak kombinací různých frekvencí je neuvěřitelných 400. Navíc radiostanice nemá funkci "scan", takže případný odposlech by znamenal projít všech 400 kanálů a čekat zda se někde neozve nepřítel. Navíc se při akcích často setkáte s tím, že každou hodinu mění strana frekvence, čímž je odposlech téměř znemožněn.
 |
| Samotná radiostanice. |
Nyní máme stanici připravenou k provozu a stačí jí jen zapnout. K tomu se používá otočný spínač hned vedle konektorů pro připojení antén, který má šest poloh:
1) poloha označená nulou – vypnutí stanice
2) poloha označená trojúhelníčkem – sluchátko je nastaveno do tichého chodu a mikrofon je zapojen přes kompresor. Používá se pokud se nechcete prozradit a potřebujete šeptat – kompresor váš hlas automaticky zesílí a druhá strana vás uslyší normálně. Pokud v tomto módu budete do sluchátka mluvit hlasitě, tak nebude vaší relaci rozumět – budou vypadávat slova.
3) poloha označená prázdným úzkým obdélníkem – sluchátko i mikrofon jsou nastaveny na normální chod.
4) poloha označená prázdným širokým obdélníčkem – sluchátko je zesíleno. Toto je vhodné do hlučných prostředí (např. ve vozidle), nebo pokud chcete všichni vyslechnout relaci.
5) poloha označená plným obdélníčkem – v tomto režimu stanice vypne šumovou bránu (squelch), která brání příjmu slabých signálů. Projeví se to, že stanice nepřetržitě naplno šumí a vy slyšíte "všechno" na vaší frekvenci.
6) poloha označená žlutým proškrtnutým kolečkem – slouží ke kontrole funkčnosti stanice. Rozsvítí se hodnoty naladěných frekvencí, při zaklíčování se rozsvítí zelené světýlko a sluchátko šumí (pokud je vše v pořádku).
Sluchátko stanice se příjemně drží, má i klipsu na zachycení, takže ho pořád nemusíte držet v ruce, dokonce se mi ho postupem času povedlo i přidělat na helmu, tak abych ho měl stále u ucha... dodnes mi v něm šumí :-)
 |
| Radiostanice připojená ka skříni A. |
Mezi sluchátkem a mikrofonem je klíčovací tlačítko, které se mačká téměř bez odporu a dvě vyzváněcí tlačítka, kterými můžete prozvánět, pokud vámi volaná stanice usnula. Určitě jste všichni viděli scénu z filmu "Copak je to za vojáka", kde paragán leží na stanici, aby nepřítel neslyšel prozvánění :-)
Jedinou nevýhodou je drát mezi stanicí a sluchátkem, který se mi neustále kroutil. Velkým překvapením byla brašna na radiostanici. S její pomocí můžete radiostanici zavěsit na záda, hruď i bok, takže je jen na vás která poloha vám sedí a kde máte na těle ještě místo :-)
Obzvláště vychytané je zavěšení na záda (pokud nemáte batoh), ke kterému můžete použít i vodorovný prsní popruh (jak dlouho se na tuto vymoženost čekalo u komerčních batohů?) za který pak můžete zachytit sluchátko a máte ho tak vždy po ruce.
K této radiostanici patří ještě spousta jiných příslušenství, se kterými se však obyčejný smrtelník jen těžko setká. Nejdůležitějším jsou asi skříňky na nabíjení (složením skříněk D + E) a skříňka A, která slouží k vybudování základové stanice (nebo se nachází ve vozidlech). Zajímavé je také vytváření přemostění polních telefonů, se kterými je tato skříň kompatibilní (ale na každém konci je potřeba jedna radiostanice a skříň A).
Velice důležitou částí je samozřejmě akumulátor – ten se skládá z pěti nabíjecích NiCd "buřtů" o napětí 1,2 V a kapacitě 4000 mAh. Skříň akumulátoru je samozřejmě chráněna proti špatnému zapojení do radiostanice i do nabíječe. V armádě se nejčastěji používaly takzvané konzervátory, které taky většina z nás nikdy nespatří. Zapojovalo se do nich velké množství akumulátorů a byly udržovány stále nabité. Většinou si seženete menší, polní (hodinovou) nabíječku, která nabíjí najednou maximálně dva akumulátory a nabití trvá podle názvu hodinu. Další možností je pak nabíjení pomocí skříně A, která by měla při provozu váš akumulátor nabíjet.
 |
| Rozbalený komplet RF-10. |
Radiostanice, kterou jsem měl na akci půjčenou, mě nakonec velice mile překvapila. Nejvíce jsem měl obavy o výdrž NiCd baterie, ale jedna baterie bez problémů vydržela 16 hodin (z toho deset hodin v opravdu mrazivé noci) a po celou tu dobu byla neocenitelným pomocníkem.
Nakonec nejde jen o to jestli v komunikaci předčíte protivníka, jde i o bezpečný průběh akce, kdy si vzájemně můžete nahlásit případné trable (civilista, zranění, PČR). Ještě chci všechny upozornit, že radiokomunikace na pásmu 44 – 53 MHz není až tak úplně legální, proto pokud zachytíte něčí hovor, tak ho raději nerušte a opusťte kanál. Pro ČTÚ není problém vaši radiostanici zaměřit a najít vás. Naštěstí o víkendu ČTÚ nejezdí, takže pokud nebudete vyvádět nějaké vylomeniny, tak se o vás nikdo nemusí dozvědět :-).
A úplně na závěr bych chtěl odkázat na pěkný článek o radiokomunikaci v airsoftu od Smithse 327 na AirsoftGuns.cz, který vás seznámí se základy rádiové komunikace a připomenout všem, že na pásmu vlastně nikdy nejste sami a tak se podle toho chovejte...
Fotografie ze zdrojů www.armyradio.cz, www.kvh-cs.com a www.armyvyprodej.cz.
P.S: Kompletní naskenovaný návod na stanici ve formátu PDF jsem našel na adrese http://otabouska.vellum.cz/RF10/RF10a.pdf.
Nydrleon
Komentáře
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit se
08.09.2006 ehm...
07.09.2006