Jeden den

Je krásný červnový den. Slunce se drze dere skrz žaluzie v okně mého pokoje. Je to zvláštní, říkám si v duchu, dnes mi nevadí budíček. Přestože moc dobře vím, že mě čeká hlídka...

Další hlídka, kolik jich ještě bude? Dnes nesnídám. Vždyť budem za pár hodin zase zpátky. Jen jeden doušek kávy, naplnit obě čutory a do torny něco na zub. We wheel George ozve se od dveří Jerry. Dnes jdu s ním, je to zkušenej kousek a je s ním sranda. Za necelou hodinu nás řidič vyhazuje uprostřed pustiny těsně u hřebene Grey hill. Slunce už má sílu a pěkně kouše do týla. Jerry udává azimut k nejbližším stromům. Tenhle kilometr jsme vzali hopem, až se nám prášilo za patama. Dobrý, jsme v lesíku. Jerry leží asi 15 metrů ode mě. Doušek vody a jdeme. Řídkým lesem opatrně našlapujeme krok po kroku. Jdu první a Jerry je 20 metrů za mnou. Začínám proklínat komáry, kteří se v rojích zdvihají ze země každým naším krokem a jako na povel útočí na zpocené obličeje. Otáčím se na Jerryho a ptám se na repelent, ale nemá ho stejně jako já. Ksakru, nikdo neřekl, že půjdem mokřinou. Jdeme dál na západ a asi po třech kilometrech překonávám menší vyvýšeninu. Najednou zaslechnu vzdálené hlasy. Signalizuji Jerrymu a zalehávám. Nikoho nevidím, ale je slyšet rozhovor nebo spíš povyk. Ukazuji Jerrymu směrem odkud to jde a že jsou dva nebo tři. Jsou to asi domorodci, protože po chvíli je slyšet sekání do dřeva. Planý poplach, ale pro jistotu děláme oblouk mimo kontakt a podle plánu uhýbáme k jihu. Po hodině zjišťujeme v mapě, že se blížíme k bývalému postavení ruské armády. Podle zpráv je tam starý bunkr a několik záhrabů pro tanky. Víme, že se tu čas od času zdržují povstalci. A nejsou to zrovna kámoši. Signalizuji Jerrymu, aby zpozorněl a kryl levou. Oba víme, že jsme opravdu blízko. Po chvíli se v porostu asi 150 metrů od nás začne rýsovat silueta bunkru. Leháme a Jerry tahá dalekohled. Důkladně zkoumá okolí a pak signál OK - clear. Zvedáme se a stále ostražitě se sunem dopředu. V tom registruji pohyb po pravé ruce asi 25 metrů od nás. Jen nepatrný, ale přece. Jako by se pohnul trs trávy. A taky, že jo. Jak jsme ho mohli před tím přehlédnout. Čas se snad zastavil. Jasně mu vidím do očí a taky ústí jeho hlavně. Padám k zemi a současně se nade mnou loupe kůra ze stromů a létá okolo. Řvu jako smyslů zbavený na Jerryho Kontakt! Kontakt! Tango na třetí! jako by ho sám neviděl a neslyšel jeho kosu. Opětujeme palbu. Je sám, co tu chce? Sahám po granátu a křičím na Jerryho, aby mě kryl. Ohlušující rána, kusy hlíny lítají okolo nás. Dým se rozplývá a je klid. Už na nás nestřílí.
Zdvíhám se ze země a jdu k místu kde před chvílí ještě ležel nepřítel. V tom ho vidím utíkat pryč. Jak to je možný? Kličkuje jako vystrašený zajíc, salva na rozloučenou, ale už je moc daleko. Kouknu se na provinile na Jerryho. Moc dobře vím, že to byla moje chyba. Byl přece na mé straně. Ale Jerry se jen tiše směje a lije si vodu za krk. Je přece krásný červnový den.

ssg. George

Komentáře

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit se

11.07.2006 To silenec

SilverEagle

Ach jo, tady někdo nemá vůbec cit pro literární umění... Jinak to ssg. George: Dost dobry, škoda dalších slov.

10.12.2004

silenec

co že ? to je hodne prehnana airsoftova akce nobo pravda !