Zpráva z akce

30. 06. 2003

Na konci května tohoto roku byla opět povolána 5thSFG UnO ve složení ssg.George jako velitel a mužstvo sgt.Jerry, sgt.Thomas a sgt.Martin na pravidelné cvičení. Tentokrát jsem jako logistik jednotky zpracoval plán třídenní akce...

img

Jednotku čekal pochod zhruba 30 kilometrů horským terénem Jeseníků se závěrečným stoupáním do nadmořské výšky 1300 m.n.m. v místě, kde vrstevnice na mapě připomínaly spíš jednu tlustou čáru, než několik slabých. A tak jsme vyrazili, na zádech alice, v nichž už nezbývalo ani trochu místa, na trekách dvě čutory, sumky a psaníčka, v rukách airsoftové zbraně.

Opatrně jsme se vyhnuli posledním zbytkům civilizace a pak už nás čekaly jen tři dny pochodu sice krásnou krajinou, ale člověk je tady odkázán jen sám na sebe a na to, co má s sebou. Hned první den nám počasí ukázalo, že tentokrát se všechno nebude odehrávat podle našeho scénáře a pořádná bouřka kolem poledne nás donutila hodit na sebe ponča a trochu zaimprovizovat. Naštěstí jsme potkali otevřenou kapličku, která nás schovala před bouřkou. Oni totiž blesky, které šněrovaly oblohu, moc důvěry nevzbuzovaly.

Nucenou přestávku jsme využili k obědu, mezitím se počasí umoudřilo a už bez deště jsme pokračovali dál. Asi po dvou hodinách dalšího pochodu se jednotka rozdělila na dvě skupiny a ty dostaly za úkol vyhledat podle mapy objekt lehkého opevnění z období druhé světové války vzdálený asi kilometr a ubránit ho před druhou skupinou. Já šel s Jerrym a George s Martinem. A začal závod s časem, práce s mapou, kompasem a taktické přiblížení k objektu. Do poslední chvíle totiž nevíte, jestli tam budete první vy a pěkně zabukovaný počkáte na druhou hlídku, nebo se přiblížíte k objektu a koupíte to s plnou parádou přímo mezi světla. Jako velká výhoda se v dalších chvílích projevily vysílačky, které jsme si pořídili pár dní před akcí a jako nevýhoda veškerá výstroj včetně alice na zádech.

S Jerrym jsme se rozhodli nespěchat a pěkně v tichosti nejdřív všechno omrknout. Bunkr jsme našli celkem bez problémů, ale jsme tady první? Nechal jsem alici u Jerryho a šel prozkoumat situaci. Po pětiminutovém prohlížení okolí objektu dalekohledem jsem se pomalu, ale hodně pomalu přibližoval k objektu a nakonec zjistil, že jsme přeci jen dorazili první. Zprávu jsem vysílačkou předal Jerrymu a vracel se k němu, když v tom jsem zahlédl pohyb. Spíš periferně, než přímo. Okamžitě jsem zalehl a domluvil si s Jerrym další postup. Bylo pravděpodobné, že druhá hlídka viděla mě, ale ne Jerryho, který ležel bez hnutí. Chvíli jsem čekal, kde se kdo pohne, ale nic se nedělo. Najednou se nepatrný pohyb opakoval a já měl jistotu, kde je protivník. Jerry ho viděl taky a byla jen otázka, odkud ho kryje ten druhý z hlídky.

Tentokrát se čekání vyplatilo, další pohyb jsem zaregistroval na třetí hodině. Stačilo si počkat a už jsem viděl protivníkovu hlavu přes mířidla svojí MP5. Zvednutá ruka a ohlášení zásahu bylo jasné znamení, že jsem mířil dobře. Už nám zbýval jen jeden a ani tomu nebylo dopřáno přežít. Zjistil, odkud jsem mu sejmul kolegu, ale netušil, že v cestě mu leží Jerry. Také jeho MP5 si našla cíl s elegantní přesností. Tím skončil nácvik bojové činnosti, všechno jsme dopodrobna rozebrali a pokračovali dál.

Před setměním jsme rozbili tábor, probrali jsme znovu celý den a postupně zalehli ke spánku. Na hlídce jsme se spravedlivě střídali po dvou hodinách, k ránu jsme přečkali další bouřku a probouzeli se do dalšího dne.....



sgt.Thomas - 5thSFG UnO

Komentáře

Zatím nikdo neokomentoval.

Novinky a slevy emailem