Moje první zkušenost s airsoftem a pár rad pro začínající

13. 04. 2003

Na úvod bych chtěl říci, že s airsoftem a psaním o něm teprve začínám, takže při čtení buďte velice tolerantní. Doufám že článek se bude alespoň trochu líbit a v budoucnu přibude třeba další...

Mám kamaráda, který se mnou chodí do třídy a jednou povídal něco o tom, že hraje tzv. airsoft a že jde na nějakou akci přes noc do lesů někam poblíž Budějic. To mě zaujalo a začal jsem se o to více zajímat. Jelikož jsem ani netušil, co znamená slovo airsoft, něco mi vysvětlil (i když pravda dost přehnaně) a odkázal mě na oficiální stránky airsoft. Jako malej jsem si hrál s kuličkovkama, ale netušil jsem, že to existuje jako „sport“. A tak jsem brouzdal a brouzdal po internetu, procházel stránky nejbližších klanů a do několika jsem i poslal přihlášku. Odepsal mi klan Chameleons force, že bych to u nich mohl zkusit, že mají volná místa. Já ale kromě vietnamských pistolek neměl nic, co by střílelo, a tak jsem se zeptal, jestli by se někde nedala sehnat nějaká pistole, klidně z druhé ruky. Cox, tak se jmenoval ten, s kým jsem si dopisoval, mi řekl, že jeho kamarád toho nechal a doma mu leží netknutý Walter P99 HW, a že za 1000 je můj. Shodou okolností bydlí (Cox) nedaleko ode mě, a tak jsme se sešli. Předvedl mi pistoli, řekl pár rad, co si koupit, čeho se vyvarovat apod. Poté mi řekl, že v sobotu je větší akce, jestli nepřijdu. Přemluvil jsem tedy rodiče a domluvil se na termínu.

Několik dní poté jsem nedělal snad nic jiného, než obcházel army shopy a brouzdal na internetu, abych se něco více o airsoftu dozvěděl. Nakoupil jsem si americkou bundu, kuklu, brýle. Kalhoty, boty a pistoli už jsem měl a nechtěl jsem do toho vkládat víc peněz, abych pak toho nenechal. Pořádně jsem se těšil a na druhou stranu mě sužovaly drsné historky kámoše ze třídy.

Když přišel den D, setkal jsem se ráno s Coxem na zastávce a jeli jsme na Nádraží. Tam jsme se setkali s dalším členem skupiny a vyrazili jsme na Rudolfov. Když jsme zastavili na konečné, před autobusem na lavičkách již stálo několik kluků a to i 20 let starých. Při pohledu na jejich automatické zbraně jsem se zhrozil. Cox mě uklidňoval, že se nemám čeho bát ale oni, celí v maskáčích, s vysílačkami apod. mi docela naháněli hrůzu. Byli to kluci z jednotky Foxů. Nějakou dobu jsme tam čekali na další lidi a pak jsme se konečně vydali do lesů. Šli jsme asi tak 20 minut a zastavili jsme se na vršku kopce v lese, kde jsme si nechali věci. Ten den měli ještě přijít Predátoři, ale jak se později ukázalo, nepřišli. Nasvačili jsme se a pustili se do akce. Jelikož nás nebylo moc (asi 10), tak jsme se rozdělovali bez ohledu na tým. První akce byla výborná. Protivníci měli krýt naše shromaždiště. Naše skupina se rozdělila na dva a další 3. Já byl s jedním z jednotky Fox. Vzali jsme to spodem a druhá skupina horem. Na nás ale bohužel přišli. Sniper nás měl na mušce, a tak jsme rychle zalezli. Na mě tolik neútočili, já měl jen pistolku, a tak se mi podařilo nepozorovaně vklouznout jednomu nepříteli na bok. Vystřelil jsem, ale jelikož on byl vzdálen asi 15m, netrefil jsem se a kulička ho minula. On se otočil a jeho automatická MP5 mě po delší době a mém marném boji z boku, když jsem dobíjel, zastřelila. Tím pro mě první akce skončila.

Za celý den jsme stihli mnoho akcí, z nichž asi nejlepší byla – chránění V.I.P., která ale asi nevypadala, jak by měla. 3 lidi + V.I.P. zalezli do krmelce a zavřeli se. Já ještě s jedním kámošem jsem je měl (útočníky) přilákat k nám, a že oni jim pak (ochranka V.I.P.) vpadnout do zad. Útočníků ale bylo dost a měli automatiky. Navíc šuškající a vrtící se lidi v malém prostoru krmelce slyšeli, a přemýšleli jak na ně. Dohodli jsme se tedy s kámošem, že na ně vlítneme. Já, jelikož nepřátelé byli všude a nedalo se nikam schovat, jsem zvolil útok kamikadze, ale ten mi příliš nevyšel. Nikoho jsem nezabil a kámoš zůstal v úkrytu, přičemž ho ale stejně viděli a zabili. Nakonec našli protivníci vchod do seníku a otevřeli dveře. Ze vnitř vylítla sláma, která dopadla na jednoho soupeře a posléze střelba z jedné automatiky a 3 manuálů. Byla to dobrá podívaná a drželi se nějakou chvíli, ale nakonec jsme stejně prohráli.

Pak jsme našli jiné místo, kde se mi hrálo lépe (i ostatním) a tam jsem byl úspěšnější, jelikož tam se moje pistol dala alespoň trochu použít. Měli jsme už jet autobusem domů, ale řekli jsme si, že ještě zůstaneme, protože to bylo vážně skvělý.

Nakonec jsme se rozešli a odjeli domů. Já jsme odjížděl s pocitem drobného vítězství (protože jsem sejmul také jednoho „elektrikáře“) a také jsem už věděl, že je to úplně něco jiného než mi to popisoval machrující kámoš, že je to prostě super. Řekl jsem si, že příště určitě přijdu.

Drobné rady pro ty, kteří s tímto sportem začínají:

1. lepší je si koupit dobrou pistoli než super oblečení (ale oblečení taky potřebujete = jen to nutné – bundu, kalhoty, boty)
2. Pod kalhoty si radši berte tepláky (což jsem já nevěděl, když jsem poprvé přišel)
3. Nepodceňujte počasí, fakt se oblečte teple! Nebojte se např. mít – triko, dvě mikiny, bundu, čepici, tepláky, kalhoty(lehké)
4. Brýle určitě potřebujete (nejlépe bez mezer = střelecké – u těch se nebojte žluté, je v ní podle mě mnohem lépe vidět), jsou vhodné jak proti kuličkám, tak proti větvím v lese.
5. Hodí se maska – do obličeje to tolik nebolí a navíc si z ní můžete udělat čepici – nejste v ní také vidět
6. Zásob jídla si vemte co nejvíc, věřte mi, že vyhládne!
7. Automatik se nebojte, není to tak hrozný (aspoň z mé zkušenosti)
8. Neberte si tenisky, radši zimní boty

To je ode mě vše. Pokročilí se možná nad tímto článkem zasmějí, protože já nejsem nějak zkušený, jsou to jen mé poznatky z první zkušenosti s airsoftem.

Mati